Američtí bohové

Dnes jsem si pro recenzi vybrala knížku Američtí bohové od Neila Gaimana, kterou vydalo v roce 2014 nakladatelství Polaris.

Kniha vypráví o Stínovi, kterému končí pobyt ve vězení a nepřeje si nic jiného ne se vrátit za svou manželkou Laurou. Ta však těsně před jeho návratem zemřela během autonehody. Když se Stín vací na její pohřeb potkává v letadle Středu, který mu nabízí práci. Stín se Středou se vydávají na náročnou cestu Amerikou a Stín zjišťuje, že nic není takové, jak se na první pohled zdá.

„Ale nikdo není tak slepý, jako ten … kdo nechce naslouchat.“ - Sweeney

Upřímně k téhle knížce jsem dlouho nevěděla, co napsat. Musím se ztotožnit se závěrečnými slovy autora v tom, že absolutně netuším, kam knihu zařadit – asi trochu temnější fantazy. Každopádně se mi moc líbila.

„Nejkratší cesta je někdy nejdelší.“ - Černobog

Poslouchala jsem ji jako audioknihu, kterou namluvil Kajetán Písařovič a byla to jedna z nejlepších audioknih, kterou jsou poslouchala. Pan Písařovič byl výborný! Líbilo se mi, jak jsem i hned z prvních slov poznala, o kterou postavu se jedná, a přestože v knize bylo velké množství postav, každou naluvil jinak a po celou dobu naprosto stejně. Jeho projev mi sednul.

„Lucy: „Televize je oltář. Já jsem to, čemu na něm lidé obětují.“

Stín: „Co obětují?“

Lucy: „Většinou čas. Někdy jeden druhého.““

A teď k samotné knize. Mám moc ráda knížky, které mě dokáží překvapit. Ale to se u téhle nestalo, protože jsem si absolutně netroufla tipnout, jak se bude dál vyvjít. Takže jsem si ani nevytvořila nějaké zásadní teorie a po celou dobu jsem napjatě čekala, co bude dál. A to je ještě lepší, než když knížky překvapí.

„Všechno, co máme, abychom uvěřili, jsou naše smysly: nástroje, jimiž vnímáme svět, náš zrak, hmat, naše paměť. Pokud nám lžou, pak nelze věřit ničemu. A i když nevěříme, stejně nemůžeme jít jinou cestou než tou, již nám ukazují naše smysly. A musíme tou cestou jít až na konec.“ - Stín

Styl Neila Gaimana je hodně specifický. Působí tak úsporně, svým způsobem i s minimem emocí, ale přesto dokáže vtáhnout do děje a i když to není vyloženě akční, stále se v knize něco děje. Dokáže vykreslit krásně temnou atmosféru.

„Co je svět světem, nebyla jediná válka, při které by si oba tábory nebyly jisté, že jsou v právu. Opravdu nejnebezpečnější jsou ti, kteří věří, že cokoliv činí, dělají jen a pouze proto, že je to bez nejmenších pochyb správné. Proto jsou nebezpeční.“ - Středa

Stína jsem si oblíbila hned na začátku, i když je to vlastně taky celkem zvláštní postava, na začátku se mi zdál trochu netečný a chladný, ale vzhledem k okolnostem, je to nejspíš pochopitelné. Každopádně čím víc, jsem ho poznávala, tím víc jsem mu fandila a líbil se mi. Naopak jsem od začátku nefandila Středovi, přestože ani jeho postava není špatně napsané. Obecně oceňuji, že postavy nebyly ani černé ani bílé, ale všechny pěkně vykreslené s dobrými i stinnými stránkami.

„Ale když už budeš znát odpověď, nikdy ji nemůžeš přestat znát.“ - Zorja

Knížku rozhodně doporučuji.

Moje hodnocení

9/10

Na závěr přikládám pár dalších citátků:

„Když vás neodsoudili k smrti, říkal si, byla basa ze dvou důvodů přinejlepším jen dočasný oddech od života. Za prvé, život se vplíží i do vězení. Vždycky je kam klesnout. Život jde dál. A za druhé, zavřít vás mohli, ale pustit musí – kdo počká, ten se jednou dočká.“ - Stín

 „Informace a znalosti: platidla, jež nikdy nezastarají.“ - Středa

„Každá hodina zraňuje. Ta poslední zabíjí.“

„To je proto, že říkají pravdu, ale lidi ne pravdu chtějí slyšet. Pravda zlá věc a trápí lidi.“ - Zorja

 „Svoboda je mrcha, kterou je třeba šoustat na matraci z mrtvol.“ - Středa

 „Každý konec je začátkem něčeho nového.“

„Svět se možná mění. Ale lidé... lidé jsou pořád stejní. Některé podfuky jsou věčné, jiné brzy smete čas a vývoj.“ - Středa

 „Ve světě, kde lidé denně umírají, je myslím důležité si pamatovat, že za každý okamžik bolesti, již prožíváme, když lidé opouštějí tento svět, se nám dostává stejného okamžiku štěstí, když na svět přichází nové dítě. Ten první pláč je – nu, je to zázrak, nemyslíte? Možná je to hloupé, ale radost a smutek jsou jako mléko a sušenky. Tak dobře spolu chutnají. Myslím, že bychom se nad tím měli na chvíli zamyslet.“ - Média

„To je u těch nových mladých největší problém – myslí si, že všemu rozumí, a nedají si říct, dokud si nenabijou hubu.“ – Nancy

„Odhalení bývají vždycky osobní. Proto jsou podezřelá.“ - Bastet

„Život a smrt jsou opačné strany jediné mince. Jako hlava a orel.“ - pan Ibis