Nakladatelství Paseka vydalo v roce 2018 knihu Vojtěcha Matochy Prašina. Knížku jsem poslouchala jako audioknihu, kterou načetl Matouš Ruml.
Knížka vypraví příběh Jirky, En a Tondy, kteří se vydávají zachránit Prahu před rozrůstající se Prašinou. Prašina je část města, kde nefunguje elektřina ani žádná jiná moderní technologie.
Na knížku jsem narazila, když jsem hledala nějakou českou alternativu k Naslouchači. Anotace se mi zdála zajímavá, tak jsem se do toho pustila. A musím říct, že s Naslouchačem to rozhodně srovnávat nelze. Ať už z toho důvodu že knížka je spíš dobrodrodružná než fantazy, tak i z toho důvodu, že i když je Naslouchač možná primárně určen náctiletým, rozhodně nezklame ani dospělé. Osobně mám za to, že to o Prašině říct nelze.
„Čas je zlý, lepkavý, mizerný, neodbytný… Zabíjí a krade.“
Děti se na knížku pravděpodobně budou dívat jinak, ale mě se bohužel moc nelíbila. Příběh sám o sobě byl zajímavý a myšlenka Prašiny se mi líbila. Autor se snažil o velké množství akčních scén, koneckonců Jirka s En pořád někam běhaly, ale podle mě to bylo spíš na škodu. Navíc na můj vkus bylo v knížce moc náhod. Přece se hlavní hrdinové nemohou z každé zapeklité situace dostat prostou náhodou. Tohle chtělo víc promyslet.
„Žádný zázrak se nestane sám od sebe.“ - Jirka
Jak už jsem řekla, nejsem cílovou skupinou, příběh samotný nebyl špatný, ale mě nestačil.
Komentáře
Okomentovat