Dnes jsem si pro Vás připravila recenzi na letošní novinku Na co slova nestačí od Brigid Kemmerer. Knížku vydalo nakladatelství CooBoo jako druhý díl série Dopisy ztraceným.
Hlavní hrdinové Rev Fletcher a Emma Blueolová se vypořádávají se svými démony každý sám. Když se ale jednoho dne potkají, zjistí, že vzájemně touží se svěřit.
„Naše činy mají dopad na všechny kolem nás.“ - Geoff
V tomhle případě musím začít recenzi obsáhleji, a to u prvního dílu Dopisy ztraceným, pokud jste tento díl nečetli, doporučuji jím začít. Příběh se věnuje Declanovi (nejlepšímu kamarádovi Reva) a Juliet, kteří se každý pokouší vyrovnat se svou ztrátou. Příběh je hodně silný, dojemný a hlavní postavy mají skvělou chemie. Moc se mi líbil nápad s dopisy, které si vyměňují.
„Na internetu se spousta lidí projevuje moc hlasitě, a spousta moc tiše, ale my slyšíme jenom ty hlasitý. Musíme pokládat otázky, abychom slyšeli i ty tichý lidi.“ - Rev
A teď už zpět ke knížce Na co slova nestačí. Knížka mě dostala. Mám ráda silné příběhy, kde se hlavní hrdinové vyrovnávají s traumaty a jsou si navzájem oporou. A to tahle knížka splnila na výbornou. Trošku mi připomínala knihy – Topím se v tobě, Topíme se v sobě, které sice řeší jiná traumata, ale stejně jako zde jsou oba hrdinové rozbití a snaží se dát dohromady.
Příběhu jsem věřila, byl napsán tak, že mě vtáhl do děje a nepustil. Hltala jsem každou stránku a pořád čekala, co bude dál. Knížka pro mě měla i poměrně velký přesah, nebyla ta jen obyčejná romantika, nebo young adult.
„Někdy jsou události uvedeny do pohybu z takové dálky, že si je dovedeme spojit až dlouho potom – a kde je pak ta zkouška? Na začátku? Uprostřed? Na konci? To zase vede k myšlence, že celý život je jedna velká zkouška. A možná ano. Ale co když je někdo vychovaný v jiné víře, můžeme ho pak soudit podle té svojí? Jak je potom taková zkouška spravedlivá? Můžeme dělat jenom to, co umíme, s tím, co nám bylo dáno.“ - Geoff
Reva jsem v mnoha situacích úplně nechápala. Pořád jsem si říkala „Co na tom? Tak už to řekni! Mluv s nimi/ní/ním!“ Jenže pak mě napadlo, jak bych mu mohla radit? Vždyť po tom, čím si prošel, nemusí a možná ani nemůže reagovat běžně. Při tom jeho úvahy mě v mnoha situacích úplně dostali. Ten kluk měl v hlavě sice šílený chaos, ale zamilovala jsem si ho.
Emma mě chvílemi hrozně štvala. Chápu, že to neměla úplně jednoduché, ale přesto v mnoha situacích jednala hrozně sebestředně. A naprosto jsem se ztotožnila s názorem Cait, která její jednání moc pěkně shrnula.
„Když na vás někdo doráží ve skutečném životě, můžete to říct učiteli nebo si promluvit s vedoucím prodejny nebo zavolat policii. On je jenom jeden, a vy můžete povolat na pomoc další lidi. Když vás někdo obtěžuje na internetu, můžete ho zablokovat – ale za několik vteřin se může zase objevit a předstírat, že je někdo jiný. Pořád a pořád dokola.“ - Emma
Co mě ale na knížce dostalo, a je to její největší klad, jsou vedlejší postavy. Declan byl ještě lepší než v prvním díle. Fantastický kamarád. Jejich vztah s Revem mi přišel možná i nejlepší na celé knížce. To samé co Declan pro Reva byla Cait pro Emmu. Hrozně se mi líbilo, jak při nich stáli, i když si to v té chvíli možná ani nezasloužili. Revovi rodiče byli úžasní. Tolik pochopení, lásky, trpělivosti, tolerance, při tom Revovi nikdy nevnutili svůj názor. Diskuze Reva Geoffem byly také parádní. No a v neposlední řadě Matthew. Moc se mi líbila dynamika jeho vztahu s Revem a možná ještě o maličko víc s Declanem. Byť ta tam byla jen naznačena. Opravdu doufám, že i Matthew dostane vlastní díl.
„Člověk dokáže proti sobě druhého obrátit stejně snadno, jako přátelství vybudovat.“ - Rev
Na závěr musím konstatovat, že i když se mi první díl líbil opravdu hodně, tak tento druhý ho ještě překonal. Takže doporučuji.
Moje hodnocení:
10/10
A na závěr opět pár citátků:
„Věřím, že ty nejtišší chvíle jsou ty nejhlasitější“ - Robert
„Jak máte člověka udat za něco, co vám vždycky vštěpoval jako správnou věc.“ - Rev
„Někdy si myslím, že lidi jsou tak zvyklí na negativitu, že pozitivní atmosféra jim je nepříjemná, nebo je dokonce děsí. Souvisí to s tím, o čem jsme mluvili. Když nevěříš ani živé duši, vkročit do neznáma je doopravdy děsivé.“ - Geoff
„Všichni někdy odstrkujeme ostatní, jenom abychom viděli, že nás jistí.“ - Geoff
„Smíš hrát hru, aniž bys musela něco takového zažívat. Smíš vytvořit počítačovou hru, aniž by tě někdo obtěžoval. Smíš procházet životem, aniž bys tohle musela snášet, bez ohledu na to, v jakém jsi odvětví.“ - Catherine
„Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.“ - Rev
„Až moc často si lámeš hlavu s tím, co máš dělat. Tady jde ale o to, co dělat chceš.“ - Declan
Komentáře
Okomentovat